Testování biologické zátěže

 Základy testování mikrobiální zátěže

Testování mikrobiální zátěže neboli mikrobiální testování je proces kontroly kvality, který detekuje a kvantifikuje mikrobiální kontaminaci produktu v různých fázích výroby, tj. od počáteční výroby až po konečnou distribuci. Účinná kontrola kvality a přesné výsledky testů jsou nezbytné pro minimalizaci rizik pro spotřebitele a jsou vyžadovány v regulovaných výrobních prostředích. Analýza mikrobiální zátěže je proto často zahrnuta do rutinního testování, aby byla zajištěna bezpečnost, kvalita a soulad s předpisy u každé vyrobené šarže produktu.

Testování mikrobiální zátěže se provádí u zdravotnických prostředků, léčiv, potravin a nápojů, vody, obalů, surovin, lidských tkání, zvířecích tkání a kosmetických přípravků. Při dodržování standardních metod, jak jsou popsány níže, je důležité zajistit, aby testovací metoda nezaváděla bakterie do testovaného vzorku ani nezabíjela bakterie v testovaném vzorku.

• Metoda membránové filtrace pro testování biologické zátěže
• Metody přímého naočkování pro testování biologické zátěže
• Metoda nejpravděpodobnějšího počtu (MPN) pro testování biologické zátěže

Metoda membránové filtrace pro stanovení biologické zátěže 

Membránová filtrace je metodou volby pro produkty obsahující antimikrobiální látky. Při této metodě se vzorek prochází membránovým filtrem s velikostí pórů 0,45 µm. Membrána funguje jako bariéra a zachycuje mikroorganismy větší než je velikost pórů membrány. Během filtrace lze k urychlení procesu použít vakuum. Membrána se poté přenese do kultivačního média a umístí do inkubátoru na dobu nejméně 5 dnů při teplotě 30–35 °C pro detekci bakterií a při teplotě 20–25 °C pro detekci plísní. Výsledná kultura se dále spočítá, aby se stanovila úroveň mikrobiální kontaminace ve vzorku. Je třeba přijmout vhodná opatření, aby se zabránilo křížové kontaminaci, která by mohla vést k falešně pozitivním výsledkům.

Metody přímého nanášení na agar pro testování mikrobiální zátěže

Mezi metody přímého nanášení na agar pro testování mikrobiální zátěže patří metoda zalévání a metoda rozetření. Metoda zalévání je upřednostňována kvůli své vyšší teoretické přesnosti. Při metodě zalévání se sterilizované kultivační médium přidá do Petriho misky obsahující testovaný vzorek a nechá se ztuhnout. Naopak při metodě rozetření se vzorek přidá do Petriho misky obsahující sterilní, ztuhlé kultivační médium. Bez ohledu na použitou metodu se po přidání vzorku do kultivačního systému miska inkubuje a výsledná kultura se spočítá.

Metoda nejpravděpodobnějšího počtu (MPN) pro testování biologické zátěže

Metoda nejpravděpodobnějšího počtu (MPN) je kvantitativní metoda používaná ke stanovení přibližné koncentrace bakterií ve vzorku. Původní roztok nebo vzorek se rozdělí podle řádů velikosti (často 10× nebo 2×) do kultivačního média a posuzuje se přítomnost nebo nepřítomnost mikroorganismů. Nevýhodou metody MPN je, že vyžaduje velký počet opakovaných měření při odpovídajícím zředění, aby se zúžily intervaly spolehlivosti. Kromě toho je tato metoda účinná pouze pro vyšetření bakterií a neposkytuje spolehlivé výsledky při stanovení počtu plísní.